Horská cyklistika: jak začít a na co si dát pozor

Horská cyklistika znamená jízdu v terénu, na lesních cestách, šotolině a v kopcích. Kolo je o něco těžší a pevnější než silniční, má širší pneumatiky a odpružení, které tlumí nerovnosti. Právě proto vydrží to, co by silniční kolo nezvládlo.

Nejde jen o sport. Pro mnoho lidí je to způsob, jak se dostat do míst, kam pěšky daleko nedojdete, a přitom zůstat v pohybu. Začít se dá v každém věku, pokud se dodrží několik pravidel.

První z nich zní: vybírejte podle terénu, ne podle vzhledu.

Jaké kolo na horskou cyklistiku

Horská kola se dělí zhruba na dvě skupiny podle odpružení. Pevná konstrukce má odpruženou jen přední vidlici, celoodpružená i zadní stavbu. Pro začátečníka a pro jízdu po lesních cestách stačí pevné kolo: je lehčí, jednodušší na údržbu a levnější.

Důležitější než počet převodů je velikost rámu. Kolo, které je moc velké nebo moc malé, se v terénu hůř ovládá a může způsobit bolesti zad a kolen. Vyplatí se nechat si poradit v obchodě a kolo si vyzkoušet, ne objednávat naslepo.

Šířka plášťů ovlivňuje pohodlí i záběr. Širší plášť s hrubším vzorkem lépe drží na šotolině a v blátě, na asfaltu ale klade větší odpor. Kdo jezdí hlavně po zpevněných cestách s občasným výjezdem do lesa, nemusí sahat po nejagresivnějším vzorku.

Výbava a ochranné pomůcky

Přilba je základ, ve kterém se nevyplácí šetřit. U horského kola se hodí model s delším krytem týlu, protože pády v terénu bývají jiné než na silnici. K tomu přibývají rukavice, které chrání dlaně a zlepšují úchop.

Ochranné brýle ochrání oči před větvičkami, hmyzem a prachem. Cyklistické kraťasy s vložkou snižují otlaky a zvyšují pohodlí na delších trasách. Náročnější jezdci přidávají chrániče kolen a loktů, hlavně při sjezdech.

Zbytek výbavy je praktický: duše nebo lepení, hustilka, multiklíč, láhev s vodou. Kdo jezdí do odlehlých míst, přidá i základní lékárničku a nabitý telefon.

Jak začít a kde jezdit

Začněte na klidných zpevněných cestách a šotolinových stezkách, kde není provoz. Trasy si plánujte kratší, než si myslíte, že zvládnete. Kopce v terénu se počítají jinak než kilometry na silnici a únava přichází dřív.

První jízdy berte jako seznámení s kolem. Zkuste brzdit na různých površích, vyzkoušejte řazení do kopce a naučte se rozložit váhu, když přední kolo narazí na kořen. Tělo si zvyká na posed a na otřesy, proto je lepší začít dvěma kratšími vyjížďkami než jednou dlouhou.

Postupně přidávejte techničtější úseky.

Základy techniky v terénu

Většina začátečníků padá ze dvou důvodů: brzdí příliš prudce předním brzdou nebo se v kopci posune vpřed a nakloní kolo. Řešení je jednoduché. Brzděte plynule oběma brzdami, přední dávkujte citlivě. V prudkém sjezdu přesuňte váhu dozadu a mírně se postavte do pedálů.

Do kopce naopak předsuňte tělo vpřed, aby přední kolo neodskakovalo a neuhýbalo. Při výjezdu přes kořen nebo kámen stojí za to přenést váhu a nechat kolo pracovat. Řazení plánujte s předstihem, pod zátěží se přehazovačka trápí.

Naučte se také základy pádu. Uvolnit nohy z pedálů, nezvedat ruce před sebe, ale snažit se svalit na rameno a bok. Není to příjemné, ale vyzkoušet si to na bezpečném místě může ušetřit zranění.

Bezpečnost a pravidla v přírodě

V přírodě platí, že cyklista je host. Jezděte po vyznačených cestách, ne po loukách a mladých porostech. Kolem pěších zpomalte, pozdravte a předjíždějte s odstupem. Nikoho neohrožujte jen proto, že máte rychlejší kolo.

Některé lesy a stezky mají vjezd zakázán, a to i pro jízdní kola. Zákazy se vyplatí respektovat, protože neposlušnost vede k dalším omezením pro všechny. Vezměte si s sebou dostatek tekutin, označení o případné cestě a informaci o tom, kde jste, ať se můžete v případě potřeby dovolat pomoci.

Samotářské jízdy v odlehlých horách jsou riskantní. Jezděte ve dvojici nebo dejte někomu vědět trasu i čas návratu.

Kondice, jídlo a regenerace

Horská cyklistika zatěžuje nohy, ale i záda, ramena a ruce. Vyplatí se doplnit ji posilováním středu těla a protahováním. Kdo jezdí pravidelně, měl by dbát na dostatek tekutin a lehké jídlo před jízdou. Na kratší vyjížďku stačí voda, na delší se hodí i něco na doplnění energie.

Po jízdě pomůže protažení a klidný spánek. Bolesti kolen nebo zad, které přetrvávají, nebývají jen únavou. Často signalizují špatně nastavené kolo nebo nevhodnou techniku a řeší se se zkušenějším cyklistou nebo fyzioterapeutem.

Časté otázky

Stačí mi horské kolo, když chci jen jezdit po lesních cestách?

Ano. Na zpevněné a šotolinové cesty stačí pevné horské kolo s odpruženou vidlicí. Celoodpružená kola se hodí spíš na technické sjezdy a do náročnějšího terénu. Pro běžné výlety je jednodušší kolo výhodou.

Jak často mám jezdit, když začínám?

Ze začátku prospějí dvě až tři kratší jízdy týdně. Tělo se musí sžít s posedem a terénem. Postupně délku zvyšujte podle toho, jak se cítíte. Násilné přidávání vede k přetížení a k únavě z tréninku.

Musím nosit přilbu i na krátkou jízdu?

Ano. Většina úrazů hlavy nevzniká v extrémním terénu, ale při pádu z malé výšky nebo ve sjezdu, kde se to nečeká. Přilba je jediná výbava, u které se nevyplácí uvažovat o kompromisu.

Jak zvládnu kopce bez vyčerpání?

Řaďte s předstihem a udržujte lehčí převod, než se zdá potřeba. Nejezděte na sílu, ale na techniku. Pravidelnost tréninku zlepší kondici víc než nárazové vyjížďky. Když kopec nezvládáte, není ostuda ho vyjít pěšky.

Můj tip: Doporučila bych první sezonu neinvestovat do drahého vybavení a raději si vyzkoušet, co vás baví. A hlavně se nestydět vyjít nejtěžší úsek pěšky. Zranění z přecenění sil vás od kola odradí víc než chvilka chůze.

Zdroje

• Ministerstvo životního prostředí České republiky
• Státní zdravotní ústav
• Lesy České republiky, státní podnik